Nenašlo se
Sv. František z Assisy
Sv. František z Assisy, napůl Itala a napůl Francouze s krystalicky čistou duší a žhavým srdcem. Člověka naplno otevřeného všem tvorům a každé kráse. Z křesťanského hlediska je to světec výjimečně univerzální.Vydal se naplno Boží lásce a nechtěl nic jiného, než napodobit Krista. Svým "bláznovstvím pro Pána" je duchovně blízký světcům křesťanského Východu, radikálním uskutečňováním Evangelia oslovuje evangelíky a přitom jeho duchovním domovem je katolická církev.
František Bernardone se narodil roku 1182 v bohaté rodině assiského obchodníka. Jako dopívající chlapec žil bezstarostně a rozmařile, ve městě mu mládež přezdívala "král zábav". Františkovi se však nečekaně přihodilo několik událostí, které změnily jeho dosavadní způsob života. Za války mezi Assisi a Perugií padl do zajetí, potom onemocněl a jeho smělé rytířské plány se přes noc rozplynuly. Jen velmi pomalu se uzdravoval, a přitom ve skrytosti probíhala i jeho vnitřní proměna. Najednou dokázal to, na co nikdy dříve nemohl ani pomyslet - přemoci odpor a projevit milosrdenství malomocným a vyhledávat je.
Nemenší význam pro něj měla druhá událost. Když se jednou modlil v polorozbořeném kostelíku sv. Damiána, uslyšel z kříže hlas: "Františku, jdi a oprav můj dům." Františkem to otřáslo. Od toho dne žil ve velice blízkém vztahu s Kristem a v tom se očividně stal příkladem i pro ostatní. Časem pochopil, že má nejen opravovat a budovat kostely, ale také obnovovat církev a znovu ji přivést k jejímu pravému poslání pravdy.
Ještě jeden zážitek přivedl mladého muže ke tomu, na čem pak postavil františkánský řád. Jednou se zúčastnil mše a z úst kněze slyšel Ježíšovu řeč při rozesílání učedníků hlásat Boží království: "Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani na sebe dvoje šaty…" a poznal okamžitě, v čem spočívá jeho apoštolát.Už pro něho neexistovala pochybnost a nejistota. Slova evangelia se pro něho stala rozhodujícím momentem a jeho srdce překypovalo radostí.
Zamiloval si naprostou chudobu, zřekl se všeho, dokonce i svého otce, když mu chtěl zabránit v jeho nastoupené cestě. Stal se žebrákem pro Krista. František rád zdůrazňoval, že byl poučen bezprostředně Bohem: "On sám mi ukázal cestu".
Netrvalo dlouho a kolem Františka se vytvořila skupina bratří, která stále rostla. František je nazýval "menšími bratry" - z pokory, aby se nedomnívali, že jsou něčím velikým. Jednou jim řekl: "Mějte odvahu a radujte se v Pánu a nermuťte se proto, že je nás zdánlivě málo. Bůh nám dá vyrůst v převeliký zástup a rozmnoží nás a rozšíří až na hranice země." Roku 1210 schválil ústně papež Inocenc III. reguli menších bratří. Františkánský ideál byl zcela evangelický - čistota, chudoba, pokora. Františkova jemná poezie a jeho důvěrný vztah k přírodě dávaly všemu zcela výjimečný a lidský tón. Nikdo na světě již zřejmě nebude obdarován takovou Boží milostí, která přísluší sv. Františkovi a která je v dějinách ojedinělá.
Byl pánem radosti a pokoje. Rád se smál a žertoval, rád zpíval provensálské písně a měl božský humor, kterým dokázal s převahou zvládat nejrůznější životní situace. Za žádných okolností nebyl sklíčený, šířil kolem sebe atmosféru pokoje, který byl skutečně přítomný, téměř hmatatelný.
První františkáni se usadili v Pociuncule u Assisi a začali kázat. Roku 1212 založil František se svou duchovní sestrou Klárou řád klarisek. František chtěl také do Sýrie obracet muslimy na křesťanskou víru, ale loď byla za bouře vyvržena na pobřeží a František pak kázal v Umbrii. Pro svoji komunitu tam získal darem horu La Verna. Roku 1214 odjel do Španělska kázat maurům, pro nemoc se však musel vrátit do Itálie.Účastnil se IV. lateránského koncilu a papež znovu schválil jeho stanovy. Za čtyři roky se František vydal na cestu do Egypta s úmyslem obrátit sultána. Když se dozvěděl, že dva jeho vikáři zavádějí v řádu nevítané změny, vrátil se zpátky do Itálie, vzdal se úřadu generálního představeného a svěřil jej jednomu ze svých prvních druhů, Petru z Catanie. Začal opět kázat a žít jako poustevník. Za dva roky sestavil pravidla pro lidi žijící ve světě, které oslovily františkánské ideály, tak vznikl tzv. třetí řád. Sepsal novou reguli řádu. Roku 1223 papež Honorius III. zrevidované stanovy definitivně schválil.
O rok později se František uchýlil do ústraní na milovnou horu La Verna a tam byl na svátek Povýšení Svatého Kříže obdařen stigmaty. Tak se začal podobat Kristu nejen svým životem, ale i utrpením. Vrátil se do Assisi velice slabý, těžce nemocný a navíc pomalu ztrácel zrak. A právě tehdy, už téměř slepý, složil v San Damianu nádherný Hymnus na stvoření, zázračné vyjádření lásky k Bohu, k lidem a ke všemu stvoření:
"Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,
tobě buď chvála, sláva, čest a všeho dobrořečení.
Patří tobě jedinému, Nejvyšší,
A žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno…"
Před smrtí ještě jednou požehnal městu Assisi a se slovy "Buď vítána sestro Smrti" vstoupil do věčného života 3.října 1226 ve věku 44 let..
Assisi a sv. František k sobě neodmyslitelně patří. Není na světě jiné místo, které by bylo tak naplněno jeho duchem a svědectvím, ať je to kostelíček sv. Damiána, Dóm sv. Rufina, Porciuncula, bazilika sv. Kláry, komplex bazilik sv. Františka. Nalezneme zde fresky těch nejlepších malířů12. a 13.st, skvělou architekturu. Uprostřed města a na východě vystupuje několik zvonic a městská věž. Červené střechy domů a rustikální kamenné zdivo - to vše dává dohromady jedinečný obraz. Assisi obklopují úrodná pole a na kopcích husté lesy. Je postaveno na terasách z kamenů. Ozářená sluncem působí Umbrie jako mírová vize, jako svatyně, ve které se může zastavit každý, kdo chce nalézt klid a vnitřní síly v dnešním uspěchaném světě.
Současný papež Jan Pavel II. při své druhé návštěvě města 12. března 1982 řekl: "… Je to už podruhé, co jsem přijel do Assisi. A věřte mi pohnutí je stále stejně silné, protože nálada, která z Assisi vyzařuje je prostoupena jedinečnou a průzračnou křesťanskou vírou a vysokými lidskými hodnotami civilizace, které v postavě sv. Františka nacházejí ojedinělé spojení a jsou bezpochyby jednou z největších veličin historie italské země a jejího národa…" V posledních letech se Assisi stalo místem, kde se na pozvání papeže scházejí představitelé různých církví a náboženství k modlitbám za mír pro celý svět.
Zdroj: Ludmila Kotrmanová
